Svítání

Svítání

Ráno. Klidné ráno. Začíná každodenní boj. Modravá obloha vykresluje důvěrně známé siluety okolí. Pouliční lampy svítí, ale je jasné, že jako předsunutí světlonoši, se nemohou rovnat se silou paprsků vycházejícího slunce. Tma ustupuje a světlo zaplavuje vše v okolí. Stíny, ti zbylí vojáci armády temnoty se krčí za sloupy, keři a kmeny stromů. Krčí se a třesou. Doufají, že zas přijde čas, kdy tma vezme vládu do svých rukou. A doufají, že to bude brzy!

Čárový kód

Čárový kód Bavorského lesa

Vybíráme zboží, pak košík, černý pás pokladny. Prodavačka každý kousek vezme do ruky, pokladna pípne, zaplatíme  ... a je to naše!
Proč to vlastně píplo? Aha! ... Čárový kód!
Co nemá kód - nejde koupit. Tak prosím, dávejte kódy všude!
A co je tohle? Stromy? Nebo je to opravdu kód?
...
Je jiný, zvláštní. Doufám, že na něj čtečku ještě dlouho nenajdeme!

Koruny stromů

Bavorský les

Rozmanitost a bohatost tvaru. Dokonalost. Jedinečnost. Příroda kouzlí. Vše, co vidíme je zázrak! Spočti listy! Vyjmenuj tvary! Dohlédni konce! Najdi detail?

Linie

Plot a zeď dvoru budovy Pedagogické fakulty ve Veleslavínově ulici

Jedna z věcí, která mne fascinuje na architektuře jsou linie, které dílo vytváří. Pokud se člověk oprostí od rušivých  elementů okolního prostředí, dostane se do světa čisté geometrie, rýsovacího prkna a architektových vizí.

Stopy

Plzeň, Klatovská třída

Naše cesty se různí. Některé si pamatujeme, některé ne. Po některých zbude vzpomínka, po některých třeba jen fotka.

Horečka stoupá

Vaše oblíbená nákupní třída

Blíží se Vánoce - svátky narození syna božího. Ale kterého? Ježíš má bratra - bratra Shopa. Našli jsme nového spasitele. Nové chrámy jsou postaveny. Noví pastýři jsou připraveni. Mohou začít oslavy a jeho vítání.
Texty modliteb můžeme použít ty dřívější - ty jsou dobré.

J. J. Ryba,Česká Mše Vánoční:
"Tobě se zde klaníme,
oběť svou zde činíme,
obejmi nás láskou svou,
potěš tváří milostnou,
obdař všecky milostí,
zblaž nás věčnou radostí,
uděl nám požehnání,
pokojné obcování!"

Oběť hudby

Kytara na kříži

Koncert Spirituál kvintetu pro staroplzenecké varhany v kostele Narození Panny Marie v Starém Plzenci měl, díky účinkujícím, prostředí kostela a všem přítomným, skvělou atmosféru. Pokud bych mluvil v řeči církve, tak to byla ryzí a upřímná oběť na oltář lidské radosti a sounáležitosti.

Severní slunce

Severní slunce

Chladné modré světlo padá krajinou. Bodovka nad barem Noc. Pozoruji ho a prsty mi křehnou. Budu si asi muset koupit nové měsíční brýle.

Crash

car tuning

Včera jsem si nechal udělat nový facelift auta. Není to tak těžké. Pokud se znáte s nějakou srnkou, stačí se s ní domluvit, aby vám při rychlosti okolo 90 km/h přeběhla před autem, vy do ní lehce ťuknete a je to. Já se bohužel s žádnou srnkou neznám, takže ten včerejšek byla náhoda. Přesto musím říci, že to nemělo chybu. Časování perfektní a výběr místa jakbysmet. Srnka se prolétla - ani jsem jí nestačil poděkovat.
Ale dost sarkasmu. Jsem vděčný za to, že to takhle dopadlo. Odnesly to jen plechy a plasty a bohužel tedy také ta srnka.

Oheň

Oheň - dynamika barvy

4 živly - oheň, země, voda a vzduch. Fascinace jejich samotnou podstatou je pro mne velmi silná. Již mnohokrát jsem je volil jako ústřední motiv a ještě nikdy se neopakovalo to, co jsem mohl vidět.  Jedinečnost  a originalita jejich projevu je alegorií rozmanitosti našeho světa. Představují začátek i konec, jsou ničím i vším. Obdivuji je!

Červená

Vínová, cihlová, karmínová, šarlatová, purpurová či nachová?

Vždycky mě bavily diskuse typu: "To je jasná tyrkysová! - Ale ne, tahle je spíš zelená! - Kdepak zelená, světle modrá!" Osobně v tom také tápu.  Někde jsem slyšel, že neškolený člověk rozpozná pouze pár základních barev a několik málo jejich odstínů. Průměrný muž je na tom prý hůře, než průměrná žena. Moje zkušenost tuto teorii spíše podporuje. Když například s mojí ženou pozorujeme stejnou scénu, vidím spíše detail, obrysy a tvary. Kdežto ona vidí celek a mnohokrát barvy, které byly (a někdy i nadále zůstanou)  pro mne skryty.

Domažlice

Domažlice ze shora

Vždycky jsem chtěl umět létat. Vždycky jsem záviděl těm, kteří to umějí. Jak asi svět vypadá očima toho, kdo létá? Stačí jen vylézt na střechu, odrazit se a ... použít křídla!

Podzimní ohně

Přeměna

Listí usychá, opadává a vše klesá k zemi. Zahrádkář, odpovědný a loajální k svému kousku půdy, to sleduje a jedná. Listy jsou kupeny a následně páleny - někdy pietně a někdy jen jako obtížnost. Ať tak nebo tak, plamen nakonec stráví vše, co mu nabídneme a bílý dým a popel zůstanou našimi posledními vzpomínkami na tyto chvíle.

Ptáci

Ptáci nad Domažlicemi

Ptáci na domažlickým náměstím. Pozoroval jsem je. Houfovali se na střeše kostela. Strkali se, ale jenom trochu - nemohli se na hřeben střechy vejít. Občas některý z nich kousek přelétl. A pak najednou, jako kdyby někdo dal povel, se celé hejno zvedlo a začalo kroužit nad náměstím. Pohyb byl zcela synchronní. Chvíli letěli doleva, pak náhle doprava. Po nějaké chvíli došlo k rozdělení na dvě letky - jedna to vzala k spodní bráně a druhá nad Muzeum Chodska. Byla to závěrečná fáze před dalším přistáním na střeše kostela. Zdalipak mají také nějakého řiditele?

Startovní pozice

Berou?

Rybář a Radbuza

Bude večeře?

Noc v Plzni (viděno IPhonem)

"IPhonova" noční Plzeň

Myslím, že mobilní technologie hodně přispěly k tomu, že lidi fotí víc. Díky tomu, jak je jednoduché něco „cvaknout“ a hlavně se o to podělit s ostatními, dává kuráž mnoha lidem. Navíc, díky tomu, že ten, kdo fotí, nemusí nic vědět o technice fotografování, se může zcela beze strachu pustit prakticky do jakéhokoliv projektu. Tady vidíte jeden z mých pokusů: Jsou to fotky focené bez přípravy - prostě jsem šel okolo, líbilo se mi to a tak jsem zmáčkl spoušť. Úžasné je, že výsledek vůbec neodráží skutečnou scénu v okamžiku expozice. Je to prostě "IPhonův svět"!

V záři reflektorů

Reflektor osvětlující věž radnice v Plzenci

Mlha mi pomáhá si uvědomit, že okolo nás není žádná pustina. Jsme součástí prostoru a nechceme jím být opomenuti. Tma nás děsí, ale je milosrdná - je spojencem všeho, co chce být skryto. Světlo nás láká, ale je neúprosné - odhalí vše a nemá slitování.

Letiště Plzeň

Runway

Dnes jsem zůstal v kanceláři déle. Setmělo se a Plzeň se jako každý večer musela spolehnout jen na sílu elektřiny. To, co vidíte, je pohled z Petrohradu směrem přes trať na plzeňský pivovar. IPhone jako vždy zvolil expozici podle sebe a všechno to krásně zakulatil, roztáhl, rozmázl a "vylepšil".
Dominuje perspektiva lamp a rozdílné světlo na ulici a na parkovišti. Působí to tajemně a osobitě.

Plzeňské špičky

Plzeňské střechy

Vlevo komíny Škodovky, před ní kopule "U Mráčku". Za nezajímavou sedlovou střechou následuje kostel na Husovo třídě, kopule Hlavního nádraží, pak špička Západočeského muzea, dále věže Velké synagogy a věž františkánského kostela. Mezi dvojvěžím hotelu Continental je vidět vrcholek domu na rohu Františkánské a Zbrojnické ulice a věžička střechy budovy Západočeské univerzity v Sadech pětatřicátníků. Pak následují horní patra hotelu Central, dominantní věž kostela sv. Bartoloměje na Náměstí republiky a budova Hutního projektu, vrchlík E-centra v Guldenerově ulici, střecha radnice a rozsáhlá střecha Hamburku.
Schválně, co dalšího jste poznali? Napište do komentáře, budu rád!

Svatomartinské víno

Ať žije nové víno!

Otvírání prvního letošního vína bylo letos jiné. Asi už to není takové, jako před několika lety. Přesto vše bylo víno tradičně dobré. A protože jsem strávil svatomartinskou slavnost s lidmi, s kterými jsem rád, tak vše hodnotím velmi kladně. Když se potom navíc k vínu přidala husička, měly dnes všechny mé smysly pré. Příští rok určitě něco změním - ještě nevím co, ale cítím, že to nějakou změnu chce. A co vy? Jak jste prožili letošní martinskou neděli? Doufám, že také radostně!

Noční Plzenec

Smetanova ulice před Bohemkou

Sobotní odpoledne nevypadalo na první pohled nijak radostně. Bylo zataženo a k večeru se na město začala snášet mlha. Ta mlha ale, za vydatné pomoci pouličních  lamp, nakonec pomohla vytvořit zcela úžasnou neopakovatelnou atmosféra.
Připadal jsem si jako ve sklenici medu. Fotil jsem a fotil a kdyby mi nedošla baterie ve foťáku, tak tam snad fotím dodnes.

List opad

Paleta podzimu na jediném místě

Tak nám to listí na zemi pěkně přibývá. Paleta se pomalu přesouvá z výšin korun stromů na místo odkud vzešla - na rodnou zem. Krása barev bude pošlapána, záře stromů zanikne v listopadových deštích a a s prvním sněhem zvítězí bílá. Avšak i ta mocná bílá ví, že je to jenom do času.

Barvy podzimu

Záře stromu

Než člověk zestárne a sejde, změní příroda jeho tmavou kštici v barvu stříbra, drahého kovu, jenž majiteli přidá na vážnosti.
Než strom připraví se na zimu a vytvoří si o letokruh víc, i on je mnohdy obdařen těmi nejkrásnějším a nejjasnějšími barvami, jenž oku lahodí.

Vzpomínka na léto

Vzpomínka na léto

Tenhle den bylo opravdu, ale opravdu sychravé počasí. Vyjel jsem ráno směrem k brdským lesům, že si dám pár jamek na golfovém hřišti a příjemně se projdu. Docela jsem se těšil. Ještě v autě, kdy teplota klesala z původních pěti stupňů na tři jsem jsem se přesvědčoval, že to i v tomhle "teple" půjde. Když jsem vystoupil z auta, zjistil jaký je silný vítr a že se ještě k tomu rozpršelo, začal jsem  pochybovat. Po několika desítkách ran na drivingu jsem namísto očekávaného rozhýbání těla ještě více ztuhl. Ve stavu, kdy jsem nebyl schopen kvůli prochladnutí otevřít ruku a pustit hůl, jsem to definitivně vzdal. Doma jsem to po horkém čaji vykompenzoval vzpomínkou na letní dny, tak jak je bylo možné vidět z okna mé kanceláře.

Svítání

Rozbřesk

Tenhle pohled je možné vidět z našeho kuchyňského okna. Ne každý den, ale občas se povede, že slunce a mraky vykreslí po ránu takovýto nebo podobný kouzelný obrázek. Je úžasné, že to ještě ani jednou nebylo stejné. Pokud máte možnost, zkuste někdy pozorovat svítání. Tenhle nekonečný seriál se od těch televizních myslím nikdy neomrzí.

Masakr před konzervatoří

Chodník v průběhu běsnění podzimu v Kopeckého sadech

Odpoledne jsem byl svědkem činu, kterým podzim neúprosně ukončil život stovek a tisíců překrásných listů. Stalo se tak v Kopeckého sadech v Plzni přímo před zraky studentů plzeňské konzervatoře a ostatních Plzeňanů. Podzim zákeřně zaútočil svým chladem a větrem na kaštany lemující park a každou sekundu setřásal další a další listy, které se bezvládně snášely na chodník.Toto řádění přišlo nečekaně a zaskočilo nejen stromy, ale i přihlížející spoluobčany. Na snímku si můžete povšimnout skupinku svědků masakru předstírajících netečnost k celé situaci, protože jen tento postoj jim zaručoval, že se běsnění nepřenese i na ně.

Z Plzně aktuálně váš vlproch

Západ slunce nad Plzní

Foceno u odbočky na letiště u Letkova

V neděli se udělalo odpoledne nádherně. Po týdnu skoro únorového počasí se dnes opět na plno rozzářilo sluníčko. Nedalo mi to a sjel jsem si do Božkova na golfové cvičiště (ten název se mi strašně líbí) odpálit pár míčků. Cestou zpátky do Plzence bylo pak možné pozorovat to, co vidíte na fotce.

Plzenec v noci

Včera jsem si šel vyzkoušet nafotit časosběrné video do lomu nad Plzenec a zůstal jsem tam až do setmění. To, co vidíte je pohled na Starý Plzenec na Malou stranu a centrum města. Vlevo nahoře je vidět kostel Narození  Panny Marie, nahoře v pravé části je ne příliš výrazně rotunda Sv. Petra a Pavla. Pod ní pak zhruba v polovině fotky můžete vidět školu.

Feďa

Hřbitov v Horní Bříze

Dneska jsou "Dušičky" - památka všech zemřelých. Mám je spojeny se vzpomínáním na mé blízké, kteří tu již nejsou. Ironií osudu je, že dnešní den mi přidal vzpomínku novou. Dnes jsem se byl naposledy rozloučit s mým kamarádem Feďou - byl jen o pár měsíců starší než já. Člověk si stále říká, že je to vše ještě hodně daleko ...  možná že není. A tak žijme, dokud to jde!

Západ slunce

Když jsem se dnes vracel z Prahy po dálnici, vykreslilo slunce na obloze úžasnou scenérii. Nevěděl jsem, jestli mám němě zírat, žasnout nebo zastavit a nechat se přejet - při takřka dokonalé kulise by mi mé poslední sekundy na tomto světě zřejmě téměř každý záviděl ;-) Škoda, že jsem sebou neměl lepší foťák - IPhone je sice fajn, ale nedovolí vám při focení cokoliv nastavit, takže to vyfotí, tak jak uzná za vhodné on. Na závěr musím podotknout, že fotky se se skutečností, kterou jsem viděl, nedají vůbec srovnat - být tam bylo fakt lepší!

Měsíc za ořechem

fotka z ruky s časem 1/10 iso 1600

Přijeli jsme zrovna pro syna k rodičům a než jsme zašli do domu, všiml jsem si docela pěkné kompozice měsíce a stromu ořechu. Ten den byl měsíc nízko, takže působil jako obrovský míč sytě žluté barvy. Ve vzduchu se vznášel lehký opar, který ještě scénu více zdramatizoval. Na to jak příjemně bylo přes den, byla večer docela zima - po deseti minutách strávených venku mě pěkně křehly prsty.

Na tuhle fotku už jsem si musel opřít ruku o plot.
Ale na to, že byl čas expozice 1s to není ani moc mázlý